Školní výlet

Letos jsme se v rámci školního výletu rozhodli prohlédnout si okolí Pusteven a hřebenovou cestu na Radhošť. Přestože v kalendáři se na nás smála červnová osmička a pod ní nic pěkného nevěštící jméno Medard, počasí bylo velmi moudré:-). Ani horko ani zima a taky...ani kapka.Pro některé žáky a taky pro nás- pedagogy- byla zážitkem už samotná cesta.Několika dětem bylo cestou nevolno. Šustění igelitových pytlíků nás provázelo po celou dobu jízdy a nejednou došel sáček naplnění:-(. To ale rozhodně neodradilo broučky od apetitu a tak cpali, co jim přišlo pod ruku a nos. Vlastně se divím, že neblili ve větší míře....ani bych se nedivila.

Když jsme konečně vystoupili z autobusu, největší zájem projevily dětičky o....co myslíte? No ano....o stánky s cetkami a cukrovím. Ani ne 2 minuty stačily některým k utracení podstatné části svého kapesného a kolikrát to bylo za věci, že až zůstával rozum stát. Vévodily zbraně. Tak z toho jsem byla opravdu odvázaná:-(. Docela jsem se divila, jak je možné dětem prodávat takové nebezpečné věcičky jako jsou třeba nože....a to pěkné "kucháky". Hitem výletu se stala šmelina. Věci měnily své majitele rychlostí blesku.Pro co prahnulo srdce jednoho v jednu chvíli, octlo se vmžiku ve vlastnictví někoho druhého a ceny vskutku nebyly obchodnické. Pořízeno za 80, prodáno za 50 a podobně.

Hlavně, že jsme ale mohli obdivovat  krásné výhledy do krajiny a přírodu v téměř letním rozpuku, nadýchat se čistého horského vzdoušku, proluftovat plíce. Stejný cíl si zvolilo více škol.Na každém kroku jsme potkávali skupinky dětí. Všichni se kochali krásným výletíčkem beskydskou přírodou. Vyfotila jsem děti pod Radegastem. Ten je hodně zaujal.Škoda, že čas tak rychle ubíhal a my nestihli dojít až na vrchol Radhoště. Nepochybuji o tom, že se však Radhošť stane cílem prázdninových výletů nejednoho broučka.

Před odjezdem dostali broučci možnost odlehčit svým peněženkám od posledních finančních obnosů, což také s radostí učinili. V mumraji hemžících se dětí různých věkových skupin z různých škol mě jímala hrůza, že své dětičky nemohu dát nikdy dohromady. Přesvědčily mě však, že jsou to děti šikovné a je na ně spolehnutí. Kdekoliv jsem je totiž "shoufovala", napočítala jsem jich plný počet. Koneckonců jsou to už skoro čtvrťáci.:-).

Cesta domů proběhla bez větších komplikací, nepočítám- li jedno ...závěrečné ...blití mimo igelitový pytlík. :-(.

Akce se nám zdařila a tak...."Sláva nazdar výletu !!!!!!"