Výletíček

Když jsme před časem s kolegyněmi objednávaly školní výlet u CK Úsměv, netušily jsme, že tento nám ztuhne na tváři ještě než vůbec kde vyjedeme. Ono to totiž vypadalo, že asi nevyjedeme vůbec. Natěšení malí výletníci ve sportovním odění a obutí s nezbytnou svačinovou, pláštěnkovou a samozřejmě finanční výbavou se stále netrpělivěji  vyptávali, kdy že už se v dálce..či lépe blízko objeví kýžený autobus. Jeden skutečně brzy zaparkoval poblíž, ale vzhledem k tomu, že na výlet jely 3 třídy - tedy bezmála 70 dětí, jeho kapacita nedostačovala. Jenže druhý autobus nikde. Mladé průvodkyně, připraveny provést nás krásami hradu, jeskyně i propasti, se omlouvaly, že autobus se nemůže prokousat ranní dopravní zácpou. S mobilem přilepeným na ucho se snažily zjišťovat situaci a následně nás chlácholily, že už každou chvilkou...že si přece nedáme zkazit náladu atd. Ta už se konkrétně mně docela kazila. Sluníčko začalo připékat, dětičky se stávaly netrpělivými, čas kvapil. Abych se ale nezasekla s popisem výletu jen na této úvodní nepříjemnosti. Záhy jsme se dočkali miniautobusu, kde jsme se naládovali a na výlet úspěšně odjeli. Pak už bylo vše jen příjemné. Prohlídka hradu Helfštýn spojená s drobnými- tolik oblíbenými-nákupy, focení, mlsání..., procházka k hranické propasti a závěrečný sestup do nitra zbrašovských aragonitových jeskyní. Celým výletem nás provázelo příjemné počasí a také příjemné průvodkyně Petra a Katka, které podávaly dětem opravdu nepřeberné množství informací. Mé původní obavy z obrácených dětských žaludů v autobuse po konzumaci těch nejbláznivějších potravinových kombinací se naštěstí nepotvrdily a pokud někdo potřeboval igelitový pytlík, pak jen proto, aby z něj vydoloval nějakou zapomenutou pochoutku k snědku. A pak už jsme dorazili ke škole. Doufám, že děti o výletu doma povykládaly a jak to tam všechno vypadalo uvidíte, až zpracuju nafocený materiál. Takže...Sláva nazdar výletu !!!!